Sportovní odpoledne družin Smajlíků a Veverek se neslo v duchu nenápadné proměny. Zpočátku se totiž našlo pár statečných pozorovatelů, kteří dávali velmi opatrně najevo, že pohyb na čerstvém vzduchu nejspíš nepatří mezi jejich životní vášně. Jenže jakmile se roztočily obruče, rozběhly štafety a začaly létat míčky všemi směry kromě těch plánovaných, bylo po zdrženlivosti. Hřiště se během chvilky proměnilo v místo, kde se běhalo, přeskakovalo, balancovalo a povzbuzovalo. Někdo objevil soutěživého ducha, někdo talent na kličky a jiný zase schopnost smát se i ve chvíli, kdy míček skončil úplně jinde, než měl. A možná právě proto bylo celé odpoledne tak příjemné, nikdo nemusel být nejlepší, aby si ho užil. Domů jsme si tak neodnášeli medaile ani rekordy, ale něco mnohem praktičtějšího, červené tváře, trochu unavené nohy a pocit, že obyčejné odpoledne může být nakonec docela povedená věc.
